S MAP Sedlčansko - jak dotahovat cíle, na kterých nejvíc záleží

Děláme  podporu malým školám v regionu Sedlčansko

 Skoro s dvacítkou lídrů škol a učitelů, které sdružuje a podporuje MAP Sedlčansko, jsem v polovině září prožil velmi inspirativní čas, navíc v nádherné středočeské přírodě, v resortu Hulín nedaleko vesnice Jesenice, všem na Sedlčansku.

Kouzlo naslouchání

 možná hned na začátku bych rád poděkoval dvěma úžasným ženám,  od kterých jsem se toho hodně naučil a díky kterým jsem dostal příležitost nabídnout lídrům něco z našeho bohatého portfolia.  Začali jsmes přípravou totiž na jaře,  kdy nás můj někdejší kolega Petr Koubek, toho času mj. pracovník NPI a garant čtenářské  gramotnosti. Proč čtenářské gramotnosti?  Tým mapu Sedlčanská totiž bere pod vedením Evy Zirhutové a Radky Veselé podporu školám velice velice vážně.  Především ale také prakticky. To znamená, že se již několik let intenzivně zabývají vytvářením pomůcek a nástrojů přímo do výuky.  Tak se jim daří udržovat v aktivity MAPu důvěru  a také  zájem ze strany učitelů o spolupráci.  Z hlediska vzdělávacích nabídek školám  jsou pochopitelně opatrní a než by nabídli naše naše témata a postupy přímo ředitelům a učitelům,  rozhodli se vyzkoušet je nejprve sami na sobě.

 V sérii setkání na ZOOMjsem provedl část týmu týmu MAPu  tématy klíčového programu FranklinCovey,  což jsou čtyři role lídrů. Z nich jsme potom pro  velmi účelově zaměřené publikum -  lídrů venkovských malých škol,  vybrali to,  co se zkušeným členům týmu mapu zdálo nejpřínosnější.  Toto ověření nástrojů nejprve v týmu MAP,  a až potom  stavba programu vlastního semináře, se velmi osvědčilo a řadě lídrů škol. 

  Co myslím tím kouzlem naslouchání?   Naše společné webináře a diskuse od května do srpna nebyly jen workshopy Franklin Covey o leadershipu s reflexí.  V létě jsme se hodně bavili o tom, jakou formou a jakým jazykem a termíny zaujmeme  ředitele a učitele,  které v MAPu dobře znají.

Odvaha s rozvahou se vyplatí

 Lídři MAPu,  učitelé ředitelé,  rodiče a žáci,  i my facilitátoři a koučové, někdy ochotně a někdy spíše neochotně potřebujeme opustit komfortní zónu,  odbočit z  prošlapané stezky  a hledat,  jestli pro ty,  které vedeme,  není vhodnější cesta. Intenzita a náklady,  se kterou Franklin Covey neustále  inovuje své know-how, aby stoprocentně odpovídal potřebám zákazníků, tedy těch,  kteří vedou druhé,  mám logicky velí nabídnout  to nejlepší co máme,  ověřené postupy.  A přesto musím říct,  že se vyplatilo je opustit.  Vyplatilo se naslouchat zkušenostem z praxe.

 Zákonitosti se objeví, když je třeba.

Dovolte mi jeden příklad.  V rámci přípravy jsme se velmi intenzivně zabývali formulací toho, na čem nejvíce záleží,  kam chceme jít.  Jinými slovy:  Jak zní naše vize, což je v našem případě nepřeskočitelná kapitola. Pojem vize a s ním spojené příběhy  v hlavách i v srdcích ředitelů a učitelů jsme ovšem vůbec nepoužili, ačkoli jde o poměrně zásadní zákonitost efektivního leadershipu - zvyšovat zapojení lidí pomocí sdílené pomocí vize. Intenzivní diskuze na téma vize vyústila nakonec pouze k otázkám. A otázka:  “Kam chci v tomto školním roce svůj tým posunout”  stačila  nejen k  nastavení mysli,  ale následně byla i dveřmi  k formulaci překážek a následně programu Čtyři disciplíny realizace. A v průběhu v diskuzi u stolu se najednou slovo vize,  kam vlastně chceme jít,  objevilo.  Proces sám ukázal,  že se v případě vize nejedná o formalitu,  ale nutnost.  Diskuse v týmu o tom,  proč a kam chceme jít,  vyplynula z kontextu. 

O úsměvy na tvářích se postaral ředitel Jarda N, když glosoval, že si začal koncem semináře promýšlet, co napíše do hodnocení a že jedna z věcí bude, že by lektor měl skupinu více přimět ke sdílení a “rozmluvit”. Pár minut na to jsem pracovní skupiny, ve kterých aktuálně pracovali,  obešel, abych domluvil prezentaci vlastních školních cílů osttaním. Židovská moudrost praví, že ty podstatné věci se často stanou, i když zůstanou nevyřčené. S úctou k moudrosti předků ovšem doplňme, že klíčovou roli ve škole při naplňování hraje důvěra(kterou jsme se na tomto semináři tolik nezabývali, zase třeba příště), a jednou ze čtyř základních prvků důvěry jsou jasné úmysly. A to se bez sdílení jaksi neobejde.